Co o sobě nevíme

Ruku na srdce, nevíme toho spoustu. Náš organismus funguje tak nějak automaticky. A naše vědomí (uvědomění) běží podle psychiatra Radkina Honzáka na 2% kapacity mozku. Zbytek je nevědomí. To obsahuje zapomenuté, potlačené, nebo chcete-li vytěsněné informace o nás samých. A protože leží ve skrytu, nazývají se tyto obsahy stínem. Vývoj stínu je propojen s výchovou a s morálkou, jež nám byla vštěpovaná.

Možná si cimrmanovsky říkáte, proč vám to tu tak sáhodlouze, ale zajímavě vyprávím...

Protože čím víc nevědomých obsahů, tím více problémů, konfliktů, nespokojenosti, pocitů viny, sebedestrukce a prožívané méněcennosti.

Spatření stínových kvalit, přijetí stínu - propojení dvou pólů - pak vede k pochopení, úlevě a k sebelásce.

Pokud si chcete trochu posvítit na svůj stín, zkuste sledovat tyto svoje reakce:

• Pocity trapnosti, studu až zhnusení sebou samým (pocity pravdivě vypovídají o tom, jak to v nevědomí máme)

Příklad ze života - dejme tomu, že namalujete obrázek, ukážete ho kamarádce a ta místo koní vidí na obrázku roztomilé oslíky. Jakmile jí řeknete, že jsou to koně, začne se vám omlouvat, cítí se trapně. Prožívá se méněcenně, nejistě, uvnitř se kárá a potvrdí sama sobě, že je tak trochu k ničemu, když nerozpozná koně od osla (posílí svůj stín). Pokud si ovšem na stín posvítí, tak uvidí svou nejistotu, přijme ji jako svoji součást a řekne něco jako - teď si tedy nejsem jistá, co na tom obrázku vlastně je 😊. Nejistota se pak tedy stává vědomou a přijímanou, a nikoliv potlačovanou a odmítanou kvalitou života.

• Hledání chyb na druhých, opakované kritizování, pomlouvání, naštvanost na druhé - zde mluvím o projekci. Projekce je přisuzování vlastních - skrytých a nevědomých vlastností - druhým lidem. Nebývá snadné tento koncept přijmout a pracovat s ním. Když se to ale podaří, otevře se ve vás další velký prostor, spoustu pocitů (i negativních), které jsou vaše a potřebují být přijaty. Rozpoznání projekce je tedy o sebepřijetí, o celistvosti a vědomosti.

Příklad ze života - Milan se opakovaně pohoršuje nad ziskuchtivostí svého kamaráda (který sám sebe za ziskuchtivého nepovažuje, pouze chce vytvářet zisky adekvátní práci, kterou dělá). Milan žije bez větších ambicí, říct si o zvýšení platu je problém (prožívá pocity trapnosti, raději nadává na firmu). V nevědomí tedy leží jeho touha po větší odměně, lepším ohodnocení a přijetí - tu ale musel v průběhu dětství potlačit. Když by tuto projekci viděl, mohl by pochopit, že ziskuchtivost je jeho potlačená vlastnost, a že prožívání méněcennosti mu brání s touto vlastností pracovat.

Věra kritizuje svou kolegyni, že je do větru, asi trochu děvka. S muži se baví frivolně, během dvou let, co se znají, má už třetího partnera (kolegyně se ale vnímá jako přátelská, veselá, věrná, jen hledá toho správného). Opět jde o projekci - v nevědomí Věry leží touha po větší volnosti, nezávazném sexu, svobodě. kdyby tuto projekci viděla, mohla by spatřit nespokojenost s dosavadním životem - o kterém doteď tvrdila, že je vzorný.

Pokud Vás nevědomí a stín zajímá více, doporučuji knihu Stín v nás od Vereny Kast nebo články od našeho předního psychoanalytika Pavla Špatenky.