Proč nás druzí nemusí mít rádi a je to tak dobře

23.07.2021

Jestli budeš zlobit, nebudu tě mít ráda! Když nedojíš oběd, budu smutná, dalo mi to spoustu práce...Jak to, že máš trojku? Budeš mít zaracha!

Takto v dětství vznikají podmínky, za kterých nás naši nejbližší mají rádi. Naučíme se, že když děláme něco "špatně", přijdeme o bezpečí a jistotu vztahu. Přijmeme, že je s námi něco špatně a že naše hodnota se opět zvýší, když se budeme chovat "správně".

Pokud máme v životě strach, co si o nás druzí pomyslí, nebo se cítíme pod psa, když s námi někdo nesouhlasí, nemůžeme mít zdravé sebevědomí. Jsme zranitelnější ve vztazích, snáze podléháme tlaku a manipulaci. Nežijeme život naplno, někde v nás stále běží program: "Cítit dobře se můžu, když mě druzí přijímají."

Co můžeme dělat? V první řadě je důležité si vůbec připustit, že tenhle mylný postoj k sobě máme a že jsme to my, kdo je za něj zodpovědný. Může to vyznít drsně, protože skutečně můžeme být poznamenaní výchovou rodičů a pohrom, které se nám v životě staly. Ale to, jak s tím naložíme, je věc druhá. Když obviňujeme druhé, zbavujeme se možnosti změnit sami sebe.

No a pokud tohle zvládneme, můžeme si provést takovou "mozkovou korekturu". Ta spočívá v nahrání si nového přesvědčení, nového programu. Jeho obsah může vypadat třeba takto: 

Některým lidem se bude to, co dělám líbit a jiným se to líbit nebude. Je to naprosto v pořádku, protože každému se líbí jiné věci. Lidé jsou různí, stejně jako vztahy s nimi. S mojí hodnotou to nesouvisí.

Zároveň je důležité posilovat pozitivní prožívání sebe samotných - svých vlastností, schopností, dovedností. Teprve tato kombinace vede k většímu prožitku vnitřní nezávislosti a svobody.

Když měníme stará přesvědčení, neznamená to, že vše funguje hned. Při nahrávání "nového programu" v mozku souběžně funguje i ten starý. Chce to tedy motivaci, vytrvalost a pravidelnost. Během několika týdnů vznikne natolik silná neuronální síť v mozku, že převezme funkci té staré. A nám se více uleví.

A navíc - pokud máme ve svém životě pár blízkých lidí, kterým se můžeme svěřit, které máme rádi a oni nás, snáze čelíme tomu, když se někomu znelíbíme nebo na nás někdo nadává a odmítá.

Líbí se mi citát finského psychologa Mattiho Jokinena: Pokud naše dětství nebylo optimální, o to větší důvod máme pokusit se o šťastnou dospělost.