Proměna vnitřního kritika

Zní to trochu jako z pohádky o Krásce a Zvířeti, kterého vysvobodila až láska mladé ženy. Klasické pohádky obsahují hlubokou symboliku nevědomého (archetypálního) chování. A v podstatě i návod, jak najít spojence ve svém nitru.

Proměna vlastní kritické části je možná jen díky jejímu přijetí. Je to takový paradox, že vlastně tudy vede cesta. Je tedy podstatné vnímat, že v sobě máme část, která nás kritizuje, popohání, vyčítá a chce, abychom byli lepší. Vznikla proto, aby nás chránila a žene ji strach. Vnitřní kritik je jako rodič, který omezuje naši spontánnost, hravost a nezávislost a vede nás k tomu, abychom příliš dbali na to, co si o nás myslí druzí lidé. Na druhou stanu nás i varuje před možným nebezpečím.

Vzdor proti vnitřnímu kritikovi vede ještě k většímu prohloubení negativních emocí vůči sobě nebo druhým.

Proměna je tedy možná přes uvědomění si této kritické části, její pochopení, přijetí a podporu. Podpora kritika znamená, že si v sobě začneme budovat laskavou a pevnou část, která bude s vnitřním kritikem komunikovat.

Jak na to?

Může nám pomoc představa, že vnitřní kritik - ať jsme ho pojmenovali a pro sebe ztvárnili jakkoliv, je jako starý člověk, který slábne a má o sebe strach. Aby tento strach zmírnil, tak nám diktuje, či našeptává, co máme podle něj dělat (jen aby se cítil lépe).

Když se nám podaří přistupovat k této kritické části pevně i soucitně, dokážeme dát vnitřnímu kritikovi dostatek podpory pro to, aby se jeho nejistota zmírnila.

Nejlépe to přiblížím na příkladu Zuzky, která je už delší dobu nespokojená v práci, ale bojí se odejít.

Jak se projevuje její vnitřní kritik? Vždy, když se Zuzka chce ohradit vůči šéfovi, který ji zahrnuje další prací a chová velmi odměřeně a arogantně, vnitřní kritik začne a říká: "Buď poslušná...Ti co vybočují, špatně skončí...Peníze nerostou na stromě, potřebuješ je...Jsi neschopná..." Zuzka vnímá, že strach vnitřního kritika narušuje její pocit vlastní hodnoty, a že jednání šéfa je ponižující.

Protože Zuzka už svého kritika zná, tak v sobě tyto obavy přijímá - chápe, že je v pořádku cítit strach ze změny (to je soucit k vnitřnímu kritiku). Kritik ji chce varovat před těžkostmi. Zuzka zároveň posiluje vnitřního podporovatele, svoji dospělou část, která na jednu stranu chápe obavy, na druhou ale předkládá jiné životní hodnoty - úctu a lásku k sobě, vytváření dobrých pracovních vztahů, zdravou sebedůvěru. Mnohokrát svedla vnitřní dialog se svým kritikem, než se jí podařilo se vůči šéfovi vymezit. Díky tomu ale vytvořila zkušenost, která vnitřního kritika v něčem navždy proměnila - i on si nakonec naplno zažil ten dobrý pocit, když vás druzí respektují a vy si vážíte sami sebe.